Clifford Donald Simak: Fantazie útočí

Edited by Vacilando. Last updated 2. September, 2014.

Clifford Donald Simak (1904-1988), který je v mysli českých a slovenských fanoušků známý spíše svým execeltním dílem Město (City, 1952) a nezapomenutelnou povídkou Velký dvorek (The Big Front Yard, 1958), se nám tady představuje jako vypravěč příběhu ve stylu fantasy. Nejméně první půlka knížky se svým nápadem a zpracováním skutečně může porovnávat s těmito mistrnými kousky a musím přiznat, že jsem ji přímo spolkl.

Příběh je v zásadě postaven na stejné myšlence jako známý film Nekonečný příběh, tedy na konfliktu reality s fantazií. S jedním rozdílem: ve filmu se chuděrka říše Fantazie krčí před Realitou a tady je to naopak. Když se Horton Smith, spisovatel a osobnost známá z televizní obrazovky vrací po dlouhých letech do zapadlé osady Pilot Knob, aby tam našel klid svého dětství a čas na práci, netuší, že boj se již začal. Samozřejmě, že mu to nedojde ani když se na cestě před ním zjeví statný dinosaurus a nic nechápe ani když následně přespí u staříka Snuffyho, který spolu se svou ženou, psem a domečkem není nic jiného než postavou z kresleného seriálo. Horton pravdu začíná tušit - i když jí stále odmítá věřit - až když si přečte práci svého zesnulého přítele, který zemřel za podivných okolností poté co objevil, že svět fantazie existuje odděleně od lidského vědomí. Hlavní hrdina zjišťuje, že zbytnělá fantazie se začíná sápat i za ostatními, kdož četli knihu a tedy vědí pravdu, tehdy už však svoji roli v příběhu hraje i Hortonova pohledná známá, učitelka Kathy Adamsová. Hlavní hrdina statečně čelí pokusům bytostí z lidské fantazie navždy ho umlčet, až přijde ke slovu zákon pohádky a po třetím neúspěšném atentátu vzniká kouzlo, podle kterého už příšery na Hortona nemůžou. Ten však na sebe gentlemansky přebere tři útoky patřící Kathy a společně jedou do Washingtonu za někým, kdo má moc všechno zastavit. Po jistém čase se znenadání octnou ve světě čiré fantazie a klidně se zdraví se psem Plutem, zvířátky a tak. Jistá stará čarodějnice pak zmizne i s Kathy, zatímco Horton je zaměstnán nenadálým útokem Dona Quijota a v marné snaze najít svou lásku odrazu pak stojí před králem příšer, Ďáblem, který trpí komplexem méněcennosti, protože ho už nikdo v reálném světě nebere vážně. Ďábel Hortona přátelsky seznámí o svých plánech na obnovení starých pověr a strachu z Ďábla, aby ho pak poslal nadále čelit smrti, pro změnu ve slavné bitce u Gettysburgu (což stejně jako některé pohádkové postavy našincovi neřekne tak moc jako americkému čtenáři). Když se pak Horton navrátí do reálu, zjistí, že veškerá motorová vozidla se prostě a jednoduše zastavila bez jediného logického vysvětlení, což nutno brát jako Ďáblovo varování. Svět bez dopravy se hroutí, zatímco neohrožený Horton Smith jede do Washingtonu na bicyku, aby tam znovu střetl Jeho satanské veličenstvo, a aby s ním šel prokonzultovat vzniklou situaci s vykuleným prezidentem Spojených států a jeho ministerským sborem. Vše končí velikým pohádkovým happyendem, když se do Ďábla svým kopím strefí Don Quijote (proč, když předtím útočil na Hortona?) a pod hrozbou koupele ve svěcené vodě ho přinutí dát ruce pryč od světa lidí. Auta se pohnou a Kathy se přiřítí hned na to na - jak jinak - oslnivě bílém jednorožci, čímž autor s konečnou platností dává na srozuměnou, že tuto pohádku napsal v roce 1970 výlučně pro pobavení své a těch svých čtenářů, kteří v něm nebudou hledat hlubší smysl.

Něco jako pokus o perfektní příběh, kdy po skutečně zdařeném rozehrání autor nevěděl jak dál, a tak je konec podivný a celkový smysl chybí. Nutno však uznat, že každá věta je napsaná s velikou dávkou zručnosti a nechybí ani náboj, který čtenáře nutí obracet stránky. Taky o nadhled a humor vyplývající ze samotných neuvěřitelných situací není nouze a tak čtene takové krásné věty jako: „A zde to, co proti mně bojovně kráčelo dolů po silnici, nebyla žádná fosilní kostra, ale pevně osvalený Triceratops,“ nebo: „Prezident vyskočil a stejně jako Ďábel praštil pěstí do stolu - konečný efekt byl však ochuzen o obláčky dýmu valící se z uší.“

Obálka samozřejmě přetéká všemi zlými stvůrami lezoucími z řeřavého jícnu země, aby se v jakési velice nepravděpodobné situaci před Bílým domem postavily smyšlenému klaunovi s četníkem, kterým velí sám velký (taky smyšlený) Superman s poněkud zděšeným výrazem ve tváři. Zadní obálka se skví Sochou svobody, která poklidně tone v louži společně s dalšími příšerkami. Lze říci, že stejnou měrou jak obrázek postrádá drobeček zajímavosti, tak mu chybí i vyšší kvalita kresby, která se technikou příliš neliší od ilustrací v dětských časopisech, ale v podstatě odpovídá za chloupky přitaženému obsahu, který ukrývá. Na závěr chci podotknout, že nehoráznou cenou čtyřiceti pěti korun za paperback čítající pouze půldruhé stovky stran se tato publikace zařadila na dlouhý seznam výčitek, které jsou u společnosti AG kult smutným pravidlem.

(C. D. Simak: Pryč z jejich myslí (Out of Their Minds). Praha, Ag kult, zřejmě v roce 1992 (neuvedeno stejně jako náklad). Překlad: Martin Janda, ilustrace: Libor Páv. Brožované, 156 stran, cena 45 Kčs.) hodnocení **1/2


Napísané pre Fantasy & Science Fiction / publikované v Interkom 12-13/1992 na tejto stránke.

Recenzia napísaná pre československé vydanie časopisu Fantasy & Science Fiction, pravdepodobne v roku 1992, ktorá však namiesto toho bola publikovaná v Interkome. Bez môjho vedomia či súhlasu. Vlastne som sa o tom dozvedel až keď som ju po mnohých rokoch našiel na Internete. Moja prvá recenzia vôbec. V češtine, s ktorou som sa trochu natrápil. Ak ju čítam alebo počúvam, ani si neuvedomím, že to nie je slovenčina. Ale ak mám po česky písať, odrazu sa objavia gramatické otázky, ktoré nie sú vždy úplne triviálne.


   
1992, Poprad, Czechoslovakia

 Clifford Donald Simak review science fiction

Return to the article list.